středa 2. listopadu 2016

JEN SI TAK BÝT

Podzim mě pro mě jako takové malé znovuzrození. S končícím létem mám pocit, že se dokážu znovu nadechnout. Můj život se míjí s příběhy už sepsanými. Začínám znovu číst Nesnesitelnou lehkost bytí a je to úplný jiný zážitek než poprvé. Jeden šálek horkého čaje střída druhý, pera a psací stroj se musí dělit o místo s vypůjčeným foťákem. Poslouchám stejnou hudbu pořád dokola a místo novýho kabátu si plánuju zaplatit dva kurzy. Pomalu se začínám vydávat jedním směrem, sbírám odvahu udělat první kroky mých rozhodnutí a s každým výdechem se snažím vydechnout všechny pochybnosti. Sem tam si večer sednu na lavičku a snažím se jen tak být. Zvykám si na novou práci a nejvíc si užívám chvíle, kdy mi samým úžasem dojdou slova.




neděle 30. října 2016

NÁVRAT DO SVĚTA KOUZEL S PROKLETÝM DÍTĚTEM

Jsou knihy, které si jednou přečteme, odložíme je a už nikdy si na ně nevzpomeneme. A pak jsou tu takové, se kterými vyrůstáme a po celý život se k nim dokážeme vracet. A tím přesně je pro mě Harry Potter.



neděle 16. října 2016

SILNÝ PŘÍBĚH POD NÁZVEM RYBÍ KREV

Hájíček mě jako autor lákal k přečtení už dlouho. A když se k tomu připojí ještě skvělé recenze, Magnesia litera za knihu roku a fakt, že jej vydává Host, nešlo kolem jeho knih jen tak chodit a nezačíst se. 



sobota 17. září 2016

FOR THE TIMES THEY ARE A-CHANGIN'

S přibývajícími dny mého věku začínám být strašně staromódní. Zasekla jsem se v době, kdy slova v knihách ještě neměla šanci být napsána na počítači a hudba stála za to, aby si ji člověk poslechl.

neděle 11. září 2016

JÍT SE TOULAT S CHARLEYM

Jan Werich o této knížce píše krásně ještě před jejím úvodem. A já mu věřím, proto se do ní pouštím taky.

čtvrtek 25. srpna 2016

7 KNIH, KTERÉ JSEM SI V SRPNU ZAMILOVALA

Srpen byl pro mě velmi zvláštní měsíc. Stačil uběhnout mnohem rychleji, než bych si přála a uvědomila. Byl ale pořád plný malých radostí, krasných míst a samozřejmě čtení. Jsem až překvapená, jaké jsem měla štěstí na dobrý výběr. A tenhle článek bude takové shrnutí knih, které jsem si zamilovala. 

pondělí 15. srpna 2016

ODPOVĚDI NA ZAPOMENUTÉ OTÁZKY

Čas od času si potřebuju dopřát svůj útěk z města. Na chvíli dát sbohem hlučnému světu a vnořit se do ticha. Připomenout si, že život není jen o spěchu, o dobíhání nestihnutých autobusů, o schovávání únavy za hrnky s kávou. Potřebuju udělat velký úklid v pozpřeházených šuplících mé hlavy.

středa 10. srpna 2016

BÝT STÁLE DÍTĚTEM

Fakt, že hodně čtu, musí vědět každý, kdo alespoň okem spatřil můj instagram nebo se už jednou zatoulal přímo sem. Je tak nějak obecně známo, že nám toho knihy dokáží hodně dát. Mně ale teď jedna kniha změnila život.

středa 27. července 2016

ROWLINOVÁ V DETEKTIVNÍM PŘEVLEKU

Harry Potter je už od dětství jedna z mých největších knižních lásek. Fakt, že Rowlingová napsala pod pseudonymem také detektivky, vím už poměrně dlouho, ale znáte to, díky sedmi knihám o brýlatém čaroději s jizvou na čele jsem měla poměrně dost velká očekávání. Zvědavost mě ale přemohla a přece jen jsem se pustila do prvního dílu s názvem Volání kukačky.



pondělí 18. července 2016

MOJE ŠTĚSTÍ VE VŠEDNOSTI

Stojím na místě ohraničeném pozůstatkem ostnatých drátů, ale cítím se tu svobodně. Sbírám lesní jahody a zhluboka se nadechuju ticha, které mě obklopuje. I takhle může vypadat báječnej den.



neděle 10. července 2016

MUŽI, KTEŘÍ NEMAJÍ ŽENY

Budou to už asi dva roky, co si mě Murakami získal svým Norským dřevem. Pokračovalo to Kafkou na pobřeží až po úplné zamilování si jeho tvorby. Proto mě nemohla minout ani jeho povídková sbírka Muži, kteří nemají ženy. 


neděle 26. června 2016

303 STRÁNEK S KUNDEROU A JEHO ŽERTEM

Nějak jsem se teď zasekla v české literatuře a ani trošičku se mi nechce ji opouštět. Tentokrát jsem se pustila do mýho milovanýho Kundery. A dopadlo to tak, že mám chuť si ji přečíst hned ještě jednou.



úterý 21. června 2016

ŽIVOT JE BÁJEČNEJ

Měla jsem depku z toho, že jsem si nepodala přihlášku na vysokou. A stejně se z toho vyklubalo jedno z nejlepších rozhodnutí v mým životě.



pátek 10. června 2016

PŘÍBĚH O PÁTRÁNÍ PO ELIZABETH I PO VLASTNÍCH VZPOMÍNKÁCH

Kniha Kam se poděla Elizabeth se kolem mě stále vynořovala na sociálních sítích. Měla zajímavý obal a nalákal mě i její obsah, proto jsem se také nakonec rozhodla do ní pustit.



středa 1. června 2016

VESALIOVO TAJEMSTVÍ JAKO ÚŽASNÝ DETEKTIVNÍ PŘÍBĚH

Po přívalu skvělých detektivek z mrazivého severu jsem se rozhodla zkusit něco trochu jiného. Tentokrát z teplejšího koutu Země a z jiného století. A rozhodně jsem neudělala chybu. 


pátek 13. května 2016

KNIŽNÍ PŘÍSPĚVEK K MÝM DĚJINÁM RADOSTI

Radka Denemarková patří, alespoň podle mě, k nejlepším autorům české literatury. A její kniha, Příspěvek k dějinám radosti, tento fakt akorát potvrzuje.



pondělí 9. května 2016

MÁ LÁSKA JMÉNEM ANTIKVARIÁT

Jsou dny, které se nijak zvlášť neliší od ostatních. Jen vám je dokáží vyplnit ty drobné radosti, které je činí vyjímečnými.



neděle 1. května 2016

TAM, KDE BYLA BRITT-MARIE

Muž jménem Ove byl skvělý,Babička pozdravuje a omlouvá se snad ještě lepší. A proto když jsem se dozvěděla o další vycházející knize z pera Backmana Tady byla Britt-Marie, byla to už tak nějak jasná volba. 




pondělí 11. dubna 2016

POZORUHODNÝ PŘÍBĚH ŽENY SKRYTÉ V MUŽSKÉM TĚLE

Tuto knihu jsem si koupila především proto, že mě zajímal její příběh založený na skutečné události. I přesto, že jsem nečekala nic převratného, kniha mě opravdu překvapila a nadchla. 



čtvrtek 31. března 2016

JEDNA PRAŠTĚNÁ BABIČKA A PŘÍBĚH, KTERÝ VÁS DOSTANE

Dlouho se mi nestalo, že bych začínala s recenzí hned po dočtení posledních slov příběhu. Avšak po dočtení Backmanovy knihy Babička pozdravuje a omlouvá se jsem plná plná dojmů, které jsem ze sebe potřebovala nějak vypsat. 



neděle 27. března 2016

JAK PRŠELO MOŘE S RADKOU TŘEŠTÍKOVOU

Pokračuju v české literatuře, tentokrát knihou To prší moře od Radky Třeštíkové. Chvály na ni bylo dost a navíc jsem hledala nějakou tlustou knihu, kterou bych nezhltla během jednoho dne, ale vydržela by mi o něco déle. Kolem tohoto díla jsem chodila v knihkupectví snad pokaždé, co jsem do něj zavítala. Otevírala ji, pročítala řádky, zkoumala obálku, ale nikdy jsem se pořádně neodhodlala si ji donést až k pultu a koupit ji. Až do teď.



středa 16. března 2016

ANEŽKA - ČESKÝ DEBUT, KTERÝ STOJÍ ZA TO

Po delší době jsem se konečně dostala k současné české literatuře. Mým výběrem byl debut loňského roku Viktorie Hanišové, kniha Anežka. Navíc knihu vydalo nakladatelství Host, což je pro mě většinou sázka na jistotu. 



pátek 11. března 2016

DVA LIDÉ, JEDEN POKOJ

Lidé, kteří si myslí, že sociální sítě jsou jen ztráta času, prostě nemají pravdu. Nebýt jich, tak přijdu o spoustu tipů na úžasné knihy, kterých bych si asi sama nikdy nevšimla. A tohle je právě jedna z nich.



středa 2. března 2016

MÉ SEZNÁMENÍ S NABOKOVOU LOLITOU

Lolita, světlo mého života, žár mých slabin... Klasiku vám na počkání neodcituje kde kdo, ale tuhle větu si zaručeně zapamatujete. Už jen proto, že si neustále žádá vaši pozornost na nádherné obálce nakladatelství Paseka. 





pondělí 29. února 2016

PŘÍBĚH, KTERÝ SE VÁM VRYJE POD KŮŽI.

Z hlášek " Kniha Pod kůží se mi dostala pod kůži" se pomalu začíná stávat klišé, nicméně i já bych to nejraději použila, protože je to strašná pravda. Takový je další thriller podobný oblíbené Zmizelé nebo Dívce ve vlaku.



sobota 20. února 2016

OBRAZ DORIANA GRAYE

Jelikož se mi maturita blíží, dočítám ještě nějaké knihy povinné četby. A když přehlédnu to děsivé slovo povinné, tak se musím přiznat, že si to opravdu užívám. Klasika mě baví a Oscar Wilde nebyl vyjímkou. 



středa 10. února 2016

ROZVRZANÉ LAVICE A LOGARITMY

Pamatujete si ještě ty staré rozvrzané lavice, ve kterých jsme strávili velkou část našeho života? Vyviklané židle křivící páteř, první lásky zaznamenané lihovkami. 

Naučili nás dívat se na svět pouze očima. Hned co nám do rukou vložili pera a slabikáře, do úst násobilku. Sedět bez dechu, zalepit pusu, hlavně nemyslet. Ano, hlavně nemyslet. 

Část nás zůstala stále vryta do dřeva, ve školních třídách. Část nás se stala prachem odpadávájícím z vypisované křídy. Část nás se stala paprsky slunce tančícími po tvářích studentů během letních dnů. 

Naučili nás spoustu věcí, do hlav vtěsnali spousty informací, které nikdy nebudeme moci využít. Ale už nám nikdo nevysvětlil, jak se je máme odnaučit. 





čtvrtek 4. února 2016

HEJNA BEZ PTÁKŮ

Nepochopím vlastnost vlaštovek sedět na elektrickém drátu, zatímco my se nedokážeme dotknout ani sebe navzájem.

 Kdy jsme přestali mluvit, protože všechna slova již byla vyslovena. Kdy jsme se stali příběhy starých párů, křečovitě svírajících své dlaně. Upřené pohledy naplněné dávnými vzpomínkami, nedovršenými oslavami. Zvláštní pitvoření se nad historkami, díky nimž kdysi stékaly slzy od smíchu. Mlčky přečkané opery v prázdné koncertní síni. Slunce ještě jasně zářilo a výčitky nestihly vystřídal naději. Kdy jsme přestali čekat na zašeptání uprostřed křičícího davu.

pátek 22. ledna 2016

MALÉ DÍTĚ V NÁS

Kdy jsme se stali dospělými? Přišlo to hned jak jsme se probudili z kocoviny ráno po osmnáctých narozeninách? Nebo když jsme nastoupili první den do práce? Po maturitě (přece se jí přezdívá "zkouška dospělosti")? Po prvním přestěhování? Nebo po prvním šálku kávy, u které nám jako malým tvrdili "to můžeš až budeš dospělá"? 

Celé dětství jsme vzhlíželi k těm podivně velkým bytostem, přáli si být jako oni a těšili se, až budeme konečně moci říct tu větu "Teď můžu, teď už jsem dospělá". Já si tu větu říkám každý den, ale neprovází ji takové štěstí, jaké jsem čekala. Proč? Protože vždy když ji řeknu, vidím kolem sebe unavené dospěláky. Káva už se nepije tolik z radosti, ale především proto, aby nás probrala z neustálé nevyspalosti. Do práce nechodíme tolik proto, že tam děláme něco, co nás konečně baví, ale proto, že nějak tu rodinu přece živit musíme. Sny už nemáme od toho, abychom si je konečně mohli plnit (vždyť už dovolení rodičů dávno nepotřebujeme), ale abychom je zadupávali hluboko do země. 




středa 6. ledna 2016

START BEZ KNIH A PÁR SLOV O BUDOUCNOSTI

Původně to měl být obsáhlý článek o životních plánech a novoročních předsevzetích  promíchaný s nechutí ke škole, úvahách o životě a snahách. Ale kdo by chtěl číst můj dlouhý seznam plný věcí, které bych chtěla změnit na sobě samé. A navíc, už to tu jednou bylo. 

On ten další rok v našem životě nemusí být úplně dokonalý. A už vůbec ho nemusíme celý strávit s perem v ruce na odškrtávání splněných úkolů na papíře. O tom to pro mě přestalo být hned od okamžiku, kdy jsem s něčím takovým vůbec začala. Psala jsem si dlouhé seznamy přání, změn a nakonec i těch novoročních předsevzetí. Jak to končilo? Zaklapnutým deníkem někde hluboko ve skříni.