Původně to měl být obsáhlý článek o životních plánech a novoročních předsevzetích promíchaný s nechutí ke škole, úvahách o životě a snahách. Ale kdo by chtěl číst můj dlouhý seznam plný věcí, které bych chtěla změnit na sobě samé. A navíc, už to tu jednou bylo.
On ten další rok v našem životě nemusí být úplně dokonalý. A už vůbec ho nemusíme celý strávit s perem v ruce na odškrtávání splněných úkolů na papíře. O tom to pro mě přestalo být hned od okamžiku, kdy jsem s něčím takovým vůbec začala. Psala jsem si dlouhé seznamy přání, změn a nakonec i těch novoročních předsevzetí. Jak to končilo? Zaklapnutým deníkem někde hluboko ve skříni.
Začala jsem přemýšlet o tom, že nepotřebuju mít hned tu nejlepší práci na světě, odmaturovat hned napoprvé, zařídit si nový byt přesně podle vysněných představ, přečíst vše co mám na seznamu a jíst jen zdravá jídla.
Mě stačí jediná věc, že budu šťastná. Častokrát jsou to právě ty náhody, ty zkraty co se vám stanou ani nevíte jak, něco, co jste si nikdy nepřáli, místo, kam jste mysleli, že se nikdy nedostanete. Skončíte v neznámu, ale to vás může popostrčit úplně jiným směrem. A co my víme, třeba zjistíme, že místo právničiny jsme chtěli kreslit obrazy. Místo vysoké jsme chtěli odcestovat na čas pryč. To dítě, které přišlo na svět omylem už ve čtyřiadvaceti, a ne ve třiceti, byl nakonec ten největší zázrak. Smůla, která se k nám obrátila na určitou dobu čelem, nám změnila pohled na svět. Vyhazov v práci nám dopřál jinou pozici a poznání skvělých lidí. Mohla bych tady pokračovat do nekonečna, stačí, když si dosadíte něco, co se vám právě vymklo kontrole, něco s čím jste momentálně nespokojení.
A chcete konkrétní příklad? Já například nemůžu vystát školu, kam chodím. Trápím se tím od začátku. Ale občas stačí jen jeden zpětný pohled, ustoupit o krom zpět z místa, kde momentálně stojíme. Co jsem získala těmi roky, co jsem si myslela, že se tam jen trápím? Sebe samu. Poznala jsem se, jako nikdy dřív. Vím, co od sebe můžu čekat, na čem mám pracovat, co mě baví, co naopak nikdy nechci po maturitě ani vidět, jaké lidi chci nebo naopak nechci v životě vyhledávat. Začala jsem psát a číst. Změnila jsem se. A to by se možná vůbec nemuselo stát, být někde jinde.
Proto mi stačí do budoucna jediné - nic neočekávat. Užívat si těch drobných maličkostí kolem nás, co tu budou i v těch nejhorších chvílích. Přetvořit vše špatné alespoň v trochu lepší. A pokud toto dokážu, budu spokojená a šťastná s jakýmkoliv výsledkem, který rok 2016 přinese.
To je moc hezky napsaný článek. Mám pocit že mi i hodně pomohl pochopit a potvrdit mojí situaci. ( taktéž jsem na škole která mi nesedí ) Nejspíš je to vždy tak jak to má být..:-)
OdpovědětVymazat