sobota 17. září 2016

FOR THE TIMES THEY ARE A-CHANGIN'

S přibývajícími dny mého věku začínám být strašně staromódní. Zasekla jsem se v době, kdy slova v knihách ještě neměla šanci být napsána na počítači a hudba stála za to, aby si ji člověk poslechl.


Obracím zažlouté stránky knih s místy roztrhlou, vybledlou nebo rozpadající se obálkou. Nevím, čím to je, ale ze čtení mám pak úplně jiný pocit. Báječnej pocit. Svítící monitor a klávesnici během pár dní vyštval ze stolu můj starý psací stroj. Během jedné noci jsem po několika letech začala vyťukávat jednotlivá písmenka a musím se přiznat, že líp se mi ještě nikdy nepsalo. Nápadům jakoby najednou dělalo pohon neustálé klapání a cvakání. 

Nebaví mě hledání na internetu. Ať je to jakkoliv složitější, mnohem raději se ptám lidí. Nejraději mám filmy Woodyho Allena a Osvícení, z něhož jsem už schopná odcitovat každou větu. 

Možná se přestávám hodit do současný doby, pro mě tak ale tyhle maličkosti znamenají mnohem víc. Protože kdybych se narodila o několik let dřív někde jinde, tyhle moje radosti už by byly úplně obyčejnou věcí, kterou dělají a mají rádi i všichni ostatní okolo.




2 komentáře:

  1. Být zaseknutý v minulosti má dnes opravdu své kouzlo. :) ten psací stroj ti moc závidím, já už prolezl sklep a půdu skrz naskrz, ale maminčin starý stroj se prostě vypařil. Snad nějaký brzy seženu... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu doufat i za tebe, ten pocit je nenahraditelnej:)

      Vymazat