pondělí 18. července 2016

MOJE ŠTĚSTÍ VE VŠEDNOSTI

Stojím na místě ohraničeném pozůstatkem ostnatých drátů, ale cítím se tu svobodně. Sbírám lesní jahody a zhluboka se nadechuju ticha, které mě obklopuje. I takhle může vypadat báječnej den.



Chodím jen v jedněch kalhotech a první výplatu plánuju utratit za knihy, hlavně za novýho Kunderu. Začínám mít ráda svou práci, ale stejně tak se konečně začínám těšit na vysokoškolskej život kterej mě (snad) za rok čeká. Jsem strašně vděčná za rozhodnutí, že si vysokou o rok odložím, už jen první dva měsíce toho rozhodnutí mi daly co za celý roky nic.

Jsem závislá na svých závislostech. A kafe budu nedopíjet pořád, třeba mi jednou dojde, že špatně mi po něm bude opravdu pokaždé. Občas si jen sednu večer na terasu, zabalím se do deky a sleduju pohybující se mraky a ptáky, kteří létají sem a tam. Nebo západ slunce. Zjišťuju, že život není báječnej jen když si plníme sny, ale dokáže to i při jediným pohledu na černou oblohu plnou hvězd.

Zamilovávám si prostý jídla, chleba s medem nebo s pažitkou. Největším štěstím mě dokáže naplnit usměv člověka, se kterým žiju. Občas se rozhlídnu po našem nezařízeným bytě, kde spíme na matračkách a jíme na zemi. A je to to nejbáječnější místo, na kterým můžu být.

Nic se nezměnilo na tom, že se pořád nořím do příběhů, které vypráví papírové stránky. Jen si k tomu teď začínám formovat i své vlastní. Až do rána se koukám na filmy Woodyho Allena a teď na odležení si své první nemocenské jsem si už po několikáté pustila Hrdý Budžes. Protože je boží.

Dokážu se těšit na maličkosti. Hlavně na snídaně, protože rána jsou pro mě nejlepší části dne. Spotřebovala jsem obrovský množství ovesných vloček, když jsem si každý ráno vařila ovesnou kaši. Protože to tak jedl Harry Potter a protože právě Harrymu patřilo několik mých dní. Prožila jsem je v Bradavicích se spoustou čar a kouzel.

Je mnohem krásnější sdílet ty drobný věci, maličkosti, kolem kterých den co den chodíme se zavřenýma očima. Já se je snažím občas otevřít a všímat si jich.



2 komentáře:

  1. Krásnej článek, zní to jako idylka, tak snad vydrží co nejdýl! A nezařízenej byt může být fajn, hlavní je, s kým ho člověk sdílí :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezky napsané, sálá z toho pohoda. :) Držím palce, ať vyjde vysoká! :)

    OdpovědětVymazat