neděle 27. března 2016

JAK PRŠELO MOŘE S RADKOU TŘEŠTÍKOVOU

Pokračuju v české literatuře, tentokrát knihou To prší moře od Radky Třeštíkové. Chvály na ni bylo dost a navíc jsem hledala nějakou tlustou knihu, kterou bych nezhltla během jednoho dne, ale vydržela by mi o něco déle. Kolem tohoto díla jsem chodila v knihkupectví snad pokaždé, co jsem do něj zavítala. Otevírala ji, pročítala řádky, zkoumala obálku, ale nikdy jsem se pořádně neodhodlala si ji donést až k pultu a koupit ji. Až do teď.





Příběh knihy je vlastně taková utkaná pavučina ze špatných osudů. Především tomu tak je u hlavní hrdinky Hanky. Ve čtrnácti letech spáchal její otec sebevraždu, o pár let později zemřela i matka. A aby toho nebylo málo, je až po uši zamilovaná do svého nevlastního bratra Aleše. Aby se dala dohromady, žije chvíli se svou babičkou Zorou, kterou ona sama nazývá ježibabou, zbytek vesnice bláznivou Zorou. V příběhu se prolínají vyprávění ze všech stran, vše je vám vysvětleno ze všech úhlů pohledu. Dozvíte se tedy proč Hančin otec spáchal sebevraždu nebo něco víc o životě Huberta, což je zvláštní člověk, který se kolem Hanky začne ochomýtat.

Mně osobně si Radka Třeštíková získala. Zamilovala jsem si její styl psaní. Líbilo se mi, jak z tragických událostí dokázala poskládat velmi čtivou knihu. Navíc příběh byl úžasně propracovaný až do konce. Abych byla upřímná (a teď doufám, že vám nevnuknu žádná vysoká očekávání), dlouho se mi nějaký konec nelíbil tolik jako tento.

U knih, kde se často prolínají různé dějové linie, ještě navíc když je vypráví několik různých osob, začnu mít po chvilce zmatek. Nevím, co je současnost a co minulost. Tentokrát se ale nic takového nestalo, skvěle jsem se orientovala.

Líbila se mi ještě další věc. I přesto, že jsem měla občas chuť vstoupit do děje a vrazit Hance pár facek, dokázala mi neskutečně přirůst k srdci. Fandila jsem jí vlastně až do konce, přitom si nedokážu představit, že bych to udělala i v reálném životě, kdyby se někdo choval podobně.

Každopádně představa o tlusté knize mi zmizela někde v dálce, protože jsem ji samozřejmě přečetla za den. Tak moc čtivá a úžasná byla. Takže pro příště asi hledám nějakou s alespoň 2 000 stranami.

Autor: Radka třeštíková
Název: To prší moře
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2015

1 komentář:

  1. Česká literatura fakt stojí za pozornost :) A já se můžu jen stydět, že jí neposkytuju víc prostoru. Vždyť ani od Třeštíkové jsem zatím nic nečetla a to se na to chystám už pekelně dlouho. Tvoje recenze mě na tuto knihu rozhodně nalákala a já vůbec nepochybuju, že její čtení bude výborný zážitek. Pěkně napsáno :)

    OdpovědětVymazat