Čím častěji je navštěvuji, tím více je miluju. Antikvariáty. Nejkrásnější na nich je, že ještě než překročím jejich práh, vůbec netuším, s čím budu odcházet. Užívám si ty chvíle, kdy se mi pohled zaboří do polic napěchovaných různorodými knihami, a já těkám od jedné k druhé.
Samozřejmě, ne vždy mám štěstí, ale zrovna při nedávné návštěvě mi přálo. Vycházela jsem z domu s přáním, abych nalezla nějakou knihu od Petry Hůlové, jelikož její Macocha byla ohromná. A objevila jsem nejen její knihu Cirkus Les Mémories, ale také Kunderův Žert (ještě ve starším vydání!!), Kafkův Proces a mé milované Norské dřevo od Murakamiho. A všechno navíc za tak nízkou cenu, až se mi z toho chtěla brečet.
Samozřejmě, nikdy nevíte, kdo měl knihu před vámi a kam všude s ní chodil. Mně se ale líbí představa, že mám u sebe knihu, která v sobě nosí ne jeden, ale hned dva příběhy. Jeden napsaný autorem a další ukrytý bývalým majitelem. Další neopomenutelnou výhodou je zaplacení nižší ceny za úplně stejný obsah.
Tímto příspěvkem samozřejmě nechci zanevřít na knihkupectví, jen má každá z těchto dvou prodejen jiné výhody. Nic se ale nemění na tom, že obě místa jsou pro mě jedna z nejkrásnějších na světě.
Antikvariáty mají své kouzlo a vidím, že nedělají den krásnější jen mě. :) Je úžasné, když v knize z antikvariátu najdu věnování, vyznání lásky formou básničky, starou fotku - přesně ty krásné sentimentální drobnosti, které knihy z knihkupectví postrádají. Dva příběhy v jednom, přesně jak píšeš...
OdpovědětVymazatJojo, přesně tak :) a je vždycky skvělý vidět, že v tom nejsem sama a jsou lidi, co to mají stejně :)!
Vymazat