OBRAZ DORIANA GRAYE

Jelikož se mi maturita blíží, dočítám ještě nějaké knihy povinné četby. A když přehlédnu to děsivé slovo povinné, tak se musím přiznat, že si to opravdu užívám. Klasika mě baví a Oscar Wilde nebyl vyjímkou. 

Dorian Gray byl pohledný mladík, ještě neposkvrněn životem, který stával modelem svému příteli malíři Basilu Halwardovi. Vše se ale začínalo měnit, když se jednoho dne seznámil s přítelem Basila, Harrym. Ten si nikdy neodpustil odepřít si ovlivňování lidí okolo sebe. A stejně tak tomu využil i u Doriana, který se pro něj stal dalším terčem. Stali se z nich dobří přátelé a mladý krasavec začínal být stále více odlišnější, zkaženější.  Poslední obraz, který Basil namaluje, je úplně jiný než všechny ostatní, neodráží Dorianovu krásu, nýbrž jeho vlastní nitro. 

Příběh Oscara Wilda mě svými slovy uchopil a nepouštěl až do konce. Byla jsem dlouho vzhůru, četla jsem ji všude, jen abych nemusela přestávat. Děj byl strhující, napínavý, určitě vás donutí ponořit se do něj (a to udělejte, věřte mi).  Dorian vás také obelstí snad několikrát. Chvíli jsem ho litovala, chvíli doufala, že se vzpamatuje, chvíli jím opovrhovala, chvíli ho přímo nenáviděla. A když se děj blížil ke svému konci, a já už tušila, jak vše dopadne, skoro jsem nedýchala. 

Co dalšího jsem ocenila, v románu nenajdete nic navíc. Vše mi tam pasovalo do sebe, nic nechybělo, nic nepřebývalo. Nedostala jsem se snad ani do jediné pasáže, která by mě nudila, nebo byla zdlouhavá. I přesto, že je tento psychologický román zasazen do viktoriánské Anglie, některé jeho prvky se dají přenést i do současného života. Navíc si zde na své přijde snad každý. Nejen, že se jedná o psychologické dílo, najdete zde také lásku či známky šílenství až hororovosti. 

Věřím, že si knihu přečtu ještě několikrát, a jejím příběhem budu pokaždé stejně uchvácená. Pro mě se stala jednou z nejlepších klasik, jaké jsem zatím přečetla.