středa 1. června 2016

VESALIOVO TAJEMSTVÍ JAKO ÚŽASNÝ DETEKTIVNÍ PŘÍBĚH

Po přívalu skvělých detektivek z mrazivého severu jsem se rozhodla zkusit něco trochu jiného. Tentokrát z teplejšího koutu Země a z jiného století. A rozhodně jsem neudělala chybu. 


Daniel Amat, novinář Bernard Fleixa a student medicíny Pau Gilbert. Tři hlavní hrdinové knihy, kteří se snaží odhalit vraha, který prahne také po tajemném Vesaliově rukopisu. Llobregat vám dá nahlédnout do Barcelony na jaře roku 1888, kdy se celé město připravuje na Světovou výstavu. Elektřina je zde teprve v plenkách a honičky s vrahem probíhají zásadně v kočárech. A tato doba je přesně to, co dodává detektivnímu příběhu něco navíc. 

Před otevřením knihy jsem absolutně nevěděla, co od ní mám čekat. Většinou dávám při výběru na kladné recenze jako takovou jistotu, ale tentokrát jsem trochu zariskovala a nechala se upoutat nádhernou obálkou a obsahem na její druhé straně. A nejvíce mě překvapilo, že Vesaliovo tajemství mělo v sobě vše, co bych si od takového příběhu přála. Možná ještě něco navíc. 

Nemám ráda typy detektivek, kdy je začátek velmi zdlouhavý a plný popisů, než vůbec k něčemu dojde. To se vám tentokrát nestane, protože příběh je poutavý už od prvních stran a svůj spád si drží až do posledních slov.  Autor umí čtenáře skvěle zmást, přivést na falešnou stopu a následně jim přivodit šok při postupném odhalování. Dalším velkým plus pro mě byla rozmanitost příběhu. Nejen že vás celou dobu provází hlavní hrdinové pouze na cestě za dopadením vraha, ale každý tam má také něco sám pro sebe, jelikož každý z nich si v sobě nese svá tajemství. 

Zkrátka je to přesně ten typ knihy, co vás nutí uprostřed noci pokračovat další kapitolou i přesto, že sotva dokážete už udržet oči otevřené. Jediné, co mě možná mírně zklamalo, byl konec. Samozřejmě se o něm nebudu více rozepisovat, abych něco neprozradila, jen nebyl tak docela podle mého vkusu. Ale přece jen co se nelíbí mě, může nadchnout několik dalších. A já si hlavně nejraději užívám celý průběh událostí, než abych se prokousávala k lepšímu, dobře pojmutému, konci. 

Na závěr ale musím říct, že Vesaliovo tajemství je jednou z nejlepších knih, které jsem zatím měla šanci za tento rok přečíst. A upřímně doufám, že Jordi Llobregat nezůstane pouze u této své prvotiny a vydá i něco dalšího. 

Autor: Jordi Llobregat 
Název: Vesaliovo tajemství
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Překlad: Lada Hazaiová

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, za jeho zprostředkování knihkupectví Barvič a Novotný. 

3 komentáře:

  1. Mě to dost zklamalo, připadá mi, že autor okopíroval styl svého krajana Carlose Ruize Zafona. Dobré čtení na dovolenou, když si čtenář potřebuje odpočinout, ale jinak to nestojí za námahu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Od Zafona jsem nic nečetla, takže nemůžu soudit. Každopádně mě mrzí, že jsi byla zklamaná. Snad sis to pak zlepšila nějakou dobrou knihou. :)

      Vymazat
    2. Určitě jsem si chuť spravila :) Myslím, že jsem pak četla toto
      https://lostsoul2015.wordpress.com/2016/05/18/katharina-hagena-chut-jablecnych-jadyrek/
      a nedlouho poté v současnosti velmi populární Hildu :)

      Vymazat