čtvrtek 25. srpna 2016

7 KNIH, KTERÉ JSEM SI V SRPNU ZAMILOVALA

Srpen byl pro mě velmi zvláštní měsíc. Stačil uběhnout mnohem rychleji, než bych si přála a uvědomila. Byl ale pořád plný malých radostí, krasných míst a samozřejmě čtení. Jsem až překvapená, jaké jsem měla štěstí na dobrý výběr. A tenhle článek bude takové shrnutí knih, které jsem si zamilovala. 


Tohle je  takové putování za hledáním sebe sama, pravdy a smyslu života, což bylo teď doslova něco pro mě. Bylo to mé první seznámení s Hessem a můžu říct, že rozhodně nebylo poslední. K Siddhárthovi se budu vracet ještě víckrát, to říkám s jistotou už teď, protože je to přesně ten typ knihy, který budete po pár letech a pár životních zkušenostech vnímat zase trochu jinak. Nese si v sobě spoustu myšlenek, pravd a mě z ní občas naskakovala husí kůže. 


Vyšla u nás Kunderova kniha Život je jinde, já si prožila několik dní, kdy jsem se na ni musela každý den dívat v práci, než mi konečně dojde první výplata a já si ji budu moci koupit. A pak ten den přišel a já se celý den nemohla zbavit úsměvu. Jsou knihy, o kterých můžete napsat sáhodlouhé popisy, abyste někoho dostatečně přesvědčili, že opravdu stojí za přečtení. Ale u některých stačí říct - je to Kundera, to si prostě přečtěte. Protože jsou spisovatelé, u kterých krok vedle neuděláte. 


Na tuhle knihu se těším už od doby, kdy jsem dočetla Šindelkovu Mapu Anny. A jestli pořád hledáte důkazy o tom, že současná česká literatura stojí za pozornost, peníze a čas, tak tady ho máte. Na jednu povídku stačí pár stránek, ale jsou tak hutné a syrové, že mnou dokázaly rezonovat ještě dlouho. I přesto, jak je kniha tenká, to není žádné lehké čtení, které zhltnete během jednoho odpoledne. Naopak doporučuju věnovat jí času víc. 


Kniha Vedlejší pokoje mi dělala poměrně problém. Pořád jsem nebyla s to ji dočíst. Začínala jsem s ní někde v červnu a hned několikrát ji odložila. Občas mi přišlo, že se autor snaží jí něco až zbytečně moc přidávat. Někde jsem četla názor, že kniha byla zdlouhavá a mohla by být klidně mnohem kratší, s čímž můžu také souhlasit. V srpnu jsem ji ale konečně dočetla a nakonec mi bylo líto, že jsem ji tolikrát odložila, protože když dojdete až do konce, celé vám to začne dávat smysl. Podle mě to byl zajímavý nápad zpracování a jsem opravdu ráda, že jsem ji neodložila nedočtenou.


No a pak je tu Fulghum, má láska letošního léta. Přečetla jsem od něj celkem 3 knihy - Školku, Už hořela, když jsem si do ní lehal a Ach jo. Krátké příběhy a sdělení, které jsou pohlazením po duši a vykouzlí vám úsměv na rtech spolu s novým pohledem na život (už je o tom psala článek, ale klidně napíšu ještě několik dalších, jak moc jsem z jeho knih nadšená). Pokud například zrovna prožíváte smutnější období nebo prostě jen chcete něco odlehčeného pro lepší náladu - rozhodně vsaďte na Fulghuma. Já jsem s ním rozhodně ještě neskončila a na nočním stolku mě čekají zase jeho další dvě knihy. 

Je tu ještě jedna kniha, Němci, kterou jsem přečetla ještě v červenci. Ale té už budu věnovat samostatný článek, protože o ní se potřebuju rozepsat o trochu víc. 

A doufám, že jste taky měli krásný knižní srpen. Ať už jste byli kdekoliv:).


1 komentář:

  1. Tohle je úžasný výběr :) Siddhárta je krásná kniha, Fulghuma miluji, na nového Kunderu se chystám a ostatní knihy mě rozhodně zaujaly. Můj knižní srpen byl také moc fajn, jen těch přečtených kniih nebylo tolik, kolik bych si přála - nějak se mi tam nahromadily jiné věci :)

    OdpovědětVymazat