Muži, kteří nemají ženy. Tento název přesně vystihuje hlavní podstatu všech povídek. Každá je úplně jiná, jejich společnou část ale tvoří jejich hlavní postavy. Muži, jejichž životy nějakým způsobem ovlivnily ženy. A snad každého, mě nevyjímaje, nalákala hlavně ta, ve které se hlavní postava cítí jako Řehoř Samsa.
Před rozečtením jsem vůbec netušila, co očekávat. Povídkám jsem se zatím poměrně vyhýbala, výjimkou byly pouze Kunderovy Směšné lásky a Šindelkova Mapa Anny. Nedělám to proto, že bych nějak nedoceňovala povídky, naopak, podle mě je mnohem náročnější vměstnat zajímavý příběh nebo jen několik myšlenek do pár stránek. Já jsem zatím ale více tíhla k delšímu vyprávění. Bavilo mě ponořit se do děje a libovat si v něm třeba tři sta nebo více listů. Váhala jsem i tentokrát ale dobře, že jsem se do ní pustila, protože čtení to bylo opravdu úžasné.
Ze všech povídek jsem nenarazila ani na jednu, která by mi přišla slabší. Každá byla natolik jiná, měla jinou atmosféru, že mezi nimi prostě nešlo takto vybírat. Především mi přijde zajímavé, že Murakami vlastně, kromě magického realismu, zpracovává poměrně dost stejné téma - muži a ženy. A vždy se do příběhů dostáváme skrze muže. Přijde mi zajímavé, že má stále co říci a nejen to, dokáže si bravurně udržet čtenářovu pozornost. A ve finále žádná kniha není ani trochu stejná.
Jsou to krátké texty, které se mnou ale dokázaly dlouho zůstat. Buď jsem nad nimi přemýšlela, nebo si je prostě jen dál po dočtení přehrávala v hlavě. Vlastně to dělám ještě do teď a to už je nějaká doba, co jsem knihu dočetla.
Murakami je rozhodně jedním z těch autorů, z jejichž napsaných knih si dělám sbírku v knihovně. Nejen proto, aby mi připomínaly skvělý literární zážitek, ale i proto, že se k nim rozhodně plánuju ještě vrátit.
Autor: Haruki Murakami
Název: Muži, kteří nemají ženy
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2015
Překlad: Klára Macůchová
Název: Muži, kteří nemají ženy
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2015
Překlad: Klára Macůchová
Četla jsem od Murakamiho teprve pouze Norské dřevo, Spánek a Podivnou knihovnu, ale všechny tři knihy se mi líbily (hlavně Norské dřevo). Už hodně dlouho si chci přečíst Kafku na pobřeží, ale stále se k ní nemůžu dostat... Jednou se snad dostanu k ní i k této knize. :) Moc pěkná recenze.
OdpovědětVymazatKafka na pobřeží určitě stojí za to!:) Já se zase naopak budu muset někdy pustit do Podivné knihovny
VymazatČetla jsem Dřevo a to bylo výborné! :) Trochu slabší mi připadaly jen ty ultrakrátké - Spánek a Knihovna, nějak prostě potřebuju u knihy větší rozsah, abych se do ní zvládla ponořit. NA Muže co nemají ženy se také určitě chystám . snad se mi budou líbit stejně jako Tobě :)
OdpovědětVymazatJá právě kolem Spánku a Knihovny pořád chodím tak nějak oklikou. Pořád je to Murakami, ale jak je to ta jiná edice, tak moc nevím co čekat :D dej pak klidně nějak vědět, co na Muže říkáš :)
VymazatMurakami je moje srdcová záležitost. Mám dokonce doma všechny jeho knihy (kromě Knihovny a Spánku), a to už knihovnu opravdu redukuji a osekávám. Povídky se mi líbily hodně, taková zhuštěná podstata jeho psaní. Docela mu ty kratší útvary sedly. Teď se moc těším na Hon na ovci, kterou jsem dostala. Jinak moje nejoblíbenější je asi Norské dřevo, Kafka na pobřeží a 1Q84.
OdpovědětVymazat