neděle 30. října 2016

NÁVRAT DO SVĚTA KOUZEL S PROKLETÝM DÍTĚTEM

Jsou knihy, které si jednou přečteme, odložíme je a už nikdy si na ně nevzpomeneme. A pak jsou tu takové, se kterými vyrůstáme a po celý život se k nim dokážeme vracet. A tím přesně je pro mě Harry Potter.




Novinku Harry Potter a prokleté dítě jsem původně vůbec číst nechtěla. Věděla jsem, že už to nepsala sama Rowlingová, navíc to nemělo být klasické pokračování, ale divadelní scénář. Všichni dospěli, příběh měl být o jejich dětech a na mě to bylo tak nějak moc změn najednou. Nechtěla jsem si nechat jakkoliv pozměnit ten kouzelný svět, který jsem si v hlavě během těch pár let vytvořila. Jenže přiznejme si to, boom kolem ní byl obrovský, každý den jsem se na ni dívala v práci, takže jsem nakonec podlehla.

Při pročítání prvních stránek jsem přece jen nabyla pocitu, že to bude dobré. Pomalu jsem se vracela do světa Čar a kouzel, který se zdál být jako za starých časů. Jen postavám přibylo pár let navíc. Bohužel mě velmi rychle začínal opouštět. S další a další stránkou se z příběhu stávalo jen neustále se opakující vracení v čase, ve kterém jsem nikdy nestihla najít ani pořádnou zápletku a už bylo vše zase vyřešeno. 

Co mě ale zklamalo nejvíce, byly postavy. Během chvilky dokázaly ztratit snad vše, co v průběhu celých sedmi dílů získaly. Především Harry a Draco. Harryho opustily všechny vlastnosti, které ho kdy dělaly právě Harrym. A z jízlivého, škodolibého a závistivého Draca se stal starostlivý táta, hodný člověk a vlastně všech kamarád. Samozřejmě jsem se snažila brát v potaz, že už to všechno nejsou děti, že všichni dospěli a změnili se. To mě ale přivádí k tomu, že některé postavy by neměly být nechány dospět. Protože právě jejich dětství nebo dospívání je dělá takovými, jaké jsou. A když je necháme dospět, to všechno je opustí a bude z nich jen další nudný dospělák, který se musí řídit určitými pravidly, vychovávat dobře své děti a mít práci. 

Abych ale nezůstala jen u toho špatného - velké plus má ode mě Albatros za to, že zmenšil velikost anglického originálu, aby kniha hezky zapadla mezi předchozí díly. Měla jsem trochu obavy, jak se mi bude číst scénář. Překvapivě jsem si toho po chvíli přestala všímat, rozdíl byl pro mě jen v tom, že čtení mnohem rychleji ubíhalo. Jsem ráda, že jsem si knihu mohla sama přečíst a nepřemýšlet tak jen nad tou spoustou recenzí a názorů, které na mě vyskakovaly ze všech stran. Ve mě bohužel zanechala spíše zklamání.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Barvič a Novotný.

Žádné komentáře:

Okomentovat