JAKO ZABÍT PTÁČKA

Nechtělo se mi do ní. Možná mě tolik nezaujal její obal (ano, jsem povrchní a knižní obaly mě velmi ovlivňují ořed jejich přečtením), možná byla natolik vychvalovaná, že jsem měla prostě jen strach ze zklamání. Možná to bylo ještě jinak, nevím, každopádně mi jen několik měsíců ležela v knihovně. A když už jsem opravdu neměla co číst, konečně jsem ji vytáhla a začetla se do první popsané strany. Ani nedokážu vyjádřit, jak moc jsem ráda, že jsem to udělala. 

Malé městečko Maycomb v Americe. Přátelství. Láska k rodině. Dětská dobrodružství. Nepochopitelný svět dospělých. To vše očima malé Čipery. Žije v domě se svým bratrem Jemem, tatínkem Atikusem, služebnou Kalpurnií a přes prázdniny i s kamarádem Dillem. Neustále běhají s bratrem venku, společně s Dillem vymýšlejí například jak zahlédnout záhadného souseda Bubu Radleyho, poznává svět a je marně učena být dámou. Plně jí vyhovují kalhoty a nevhodné způsoby. Vše se ale začne měnit, když jejich otec začně obhajovat černocha, což je v té době pro celé město nepředstavitelné. 

Od prvních vět mě kniha opravdu dostala. Obyčejně nemám tolik v lásce popisování bez velkého akčního děje, ale tady jsem si opravdu užívala každou větu. Do příběhu jsem se vcítila natolik, že jsem si začínala chvílemi připadat jako čtvrté z dětí, které tam někde kolem běhá s nimi. Na konci mi bylo neskutečně líto, že už jsem ji dočetla. Harper Lee si za ni Pulitzerovu cenu opravdu zasloužila a já ji zařadila mezi nejlepší knihy, jaké jsem zatím přečetla. Dokonce natolik, že budu muset přeskočit odstavec o jejích nedostatcích. Alespoň já tam žádné nenašla. 

Autor: Harper Lee

Název: Jako zabít ptáčka

Vydavatelství: Mladá fronta

Rok vydání: 2015

Překlad: Marcela Mašková, Igor Hájek