JAKO ZABÍT PTÁČKA

Nechtělo se mi do ní. Možná mě tolik nezaujal její obal (ano, jsem povrchní a knižní obaly mě velmi ovlivňují ořed jejich přečtením), možná byla natolik vychvalovaná, že jsem měla prostě jen strach ze zklamání. Možná to bylo ještě jinak, nevím, každopádně mi jen několik měsíců ležela v knihovně. A když už jsem opravdu neměla co číst, konečně jsem ji vytáhla a začetla se do první popsané strany. Ani nedokážu vyjádřit, jak moc jsem ráda, že jsem to udělala. 

VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH.

K přečtení této knihy mě dohnalo hned několik věcí. Jednak jsem po Žítkovských bohyních chtěla zkusit i autorčinu další knihu. Za druhé, a to je pro mě hlavní důvod, v knize je popsáno Brno. Mé rodné město, ve kterém stále žiju, místo, které miluju. A nakonec za třetí, máme ji k maturitě.

JSOU SVĚTLA, KTERÁ NEVIDÍME.

Kniha, která získala Pulitzerovu cenu, je opěvovaná snad v každé recenzi. Říkala jsem si, že prostě musí být dobrá, tak jsem se do ní pustila také. A dobrá opravdu byla. Je to jedna z těch knih, po jejímž dočtení jsem potřebovala chvíli pauzu, než jsem se vrhla na její popisování. Chtěla jsem ji vstřebat, nechat v sobě ještě chvíli proudit pocity. Osudy postav se mi usídlily v hlavě, značnou chvíli tam zůstaly a prožívaly tentýž příběh pořád dokola. 

SKÁLA.

Po prvním díle série tří knih, s dějem odehrávajícím se na ostrově Lewis, jsem sáhla především proto, že se o něm mluvilo, ale nepocházel ze severu.

STALKER.

Po velikánech knižních detektivek jako byl Sherlock Holmes, Hercule Poirot, slečna Marplová nebo Harry Hole, přichází na scénu další osobnost, Joona Lina. Dlouhána se světlými vlasy a finským přízvukem si prostě zamilujete.

LINCOLN 1933.

Chcete něco oddechového, co pohladí na duši? Pak sáhněte po Werichovi. Já si ho naprosto zamilovala už před půl rokem, kdy jsem dočetla jeho Italské prázdniny. 

LITERÁRNÍ SPOLEK LAURY SNĚŽNÉ.

Kniha od autora, jehož jméno jsem ještě nikoho neslyšela vyslovit a sama bych si na to nikdy netroufla, Pasi Ilmari Jääskeläinena. Je plná fantazie, je zvláštní, je originální. Nikdy jsem nic podobného nečetla, ale neskutečně mě dostala. Především tím, že byla natolik jiná, než všechny ostatní díla. Ale musím se přiznat, kdyby neměla tak nádherný obal, asi bych po ní nesáhla. Ve všech knihkupectvích na mě doslova koukala, vždy jsem si jí všimla a něčím mě zaujala. Když jsem si pak všimla, že pochází z rukou severského autora (i přesto, že jsem ho neznala), musela jsem si ji koupit, protože se severskou literaturou se mi zatím nepodařilo sáhnout vedle.