pátek 31. července 2015

KDE DOMOV MŮJ.

Za posledních několik měsíců se toho mnoho změnilo. Změny k lepšímu. Změny, za které jsem ráda.
Zamilovala jsem se do české literatury. Až do hlouby srdce a navždy. 
Zamilovala jsem se do české hudby. A poslední dny mi nehraje nic jiného než Petr Hapka a Jarek Nohavica. 
Zamilovala jsem si český jazyk. Nekonečné pohrávání si se slovy. Dokonce jsem došla k názoru otočenému naopak od mých tehdejších, že je to ten nejkrásnější jazyk na světe. A pokud se mi někdy podaří opravdu psát, budu hrdá na to, v jakém jazyce se mi poštěstilo psát.
Zamilovala jsem se do místa, kde bydlím. Do místa, kde jsem se narodila. 
Začala jsem oceňovat vše, co jsem dostala hned od narození. 
A je to skvělé. 

neděle 28. června 2015

VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY A CESTY VPŘED.



Jeli jsme podél trsů trávy, polí a větrných elektráren. Někde vzadu za nimi se snažilo prodrat slunce skrz černé mraky. Marně. Kdykoli se mu už už dařilo vykouknout, zahalili jej zpátky jako do županu. Sem tam se na střeše auta rozdrnčely dešťové kapky. Chvíli jen tak nenápadně ťukaly, pak najednou jakoby se snažily udělat skrz střechu díru. Zahalovaly výhled na silnici, zápasily.



A já se v jednu chvíli ohlédla zpátky, zadním okýnkem, na cestu, kudy už jsme projeli. A přišlo mi to jako skvělé přirovnání k životu. Došlo mi, že v autě se také běžně neohlížíme zpětným zrcátkem na cestu, kterou jsme už urazili. Míříme do cíle a tam také chceme co nejrychleji dojet. Netoužíme si všechny ty únavné kilometry opakovat několikrát dokola.
A přesně tak by to mělo být i v životě. Neměli bychom se pořád a pořád patlat ve vzpomínkach, v minulosti. Neměli bychom litovat svých činů a stále přemýšlet o činnech ostatních. A měli bychom vymazat ta dvě slova co kdyby. 


středa 24. června 2015

RECEPT NA ŠTĚSTÍ.


Všichni jsme zabráni do svých světů, které se dělí na dvě části. Před oponou a za oponou. Pomyslné bubliny plné snů, snah, předsevzetí, která nikdy nedodržíme. Slev v obchodech, nedodržených slibů, sms plných omluv. Vyznání přepsaných do zpráv na facebooku. Davů lidí neznajících a zároveň znajících se na ulicích. Únavy schované za hrnky s kávou. 
Ta malá velká parta pesimistů snažící se vidět svět optimistickýma očima. Se snahou vystoupit občas před tu pomyslnou oponu a promluvit. 
Vedlejší postavy vymyšlených příběhů hledající smysl. Toho příběhu. Zážitků vybíraných podle toho, jak moc se budou hodit do našich instagramových alb. Směsí hovorů o umění, prostosti a snobáctví. Kdy je cool být necool, a kdy je čas být dospělým.  
Hledáme své vlastní recepty na štěstí okopírované odjinud.  

úterý 23. června 2015

MÍSTO ODRAZU.

Dnes jsem tak nějak na chvíli ztratila pevnou půdu pod nohama. Spletlo se pár věcí dohromady a udělaly obrovský výbuch. Cítila jsem se ztracená, bez útočiště. Jenže jsem tento moment využila k odrazu. Vše co ve mně zůstalo špatného vyprchalo spolu s výbuchem,vytratilo se. Nemám v sobě už žádný vztek a cítím se neskutečně klidně. Vše okolo má zase takové to malé kouzlo, co jsem v ničem dlouho neviděla ani necítila. Dokonce občas cítím, jakoby se něco uvnitř mě usmívalo.




Musím se podělit o jeden skvělý poznatek. Když děláte něco s láskou v srdci a nadšením v duši, vyjde to. Je to skvělé, jste z toho nadšeni a naplní vás to až po okraj. Já o tom pořád četla, ale zažít to konečně na tělo, to je teprve pecka. A s tímto nadšením jsem si dnes šla koupit knížky. Do toho knihkupectví jsem se těšila jako malé dítě. Knihami jsem se inspirovala ZDE, na blogu, který mi dodal nadšení, inspiraci a odhodlání plným douškem. A to nejen pro knihy, ale i pro život a mé sny.

A takto se stal z mizerného dne můj bod odrazu naplněný štěstím. 

  


sobota 20. června 2015

DLOUHÉ NOCI, ODPOLEDNÍ SPANÍ A MOMENTY INSPIRACE.


tumblr.com


Právě se nacházím v životní stanici Čekám. Občas někdo v mém pomyslném životním vlaku zahlásá Připravte se, budeme vystupovat. Tato vystupující stanice se jmenuje Dnes už konečně zvedneš zadek a něco pro to všechno uděláš. Jenže pak nastoupí do role překážky. V tom pomyslném vlaku by to mohla být závora, ve skutečnosti jsem to ale jen já a má chorobná prokrastinace. 

Nedávno jsem někde viděla citát: Je tvuj život vážně šťastný nebo jen pohodlný?

A to mě přimělo k myšlence, že bych musela odpovědět kladně na tu druhou část. Následně mi došlo, jak moc takhle nechci odpovědět. Proto jsem se rozhodla sepsat si pár rozhodnutí, kterých chci dosáhnout. Co nejdřív.

1. Naslouchat více sama sobě, ne hlasům okolí.

2. Každý den udělám alespoň jednu věc jinak, abych se co nejlíp vyhla stereotypu.

3. Začnu víc věřit v nemožné.

4. Místo svého šatníku začnu rozšiřovat knihovnu.

5. Číst. Číst. Číst.

6. Popustím více uzdu své fantazii.

7. Kdykoliv se mi něco v životě bude zdát moc riskantní, půjdu do toho. 

8. Víc se usmívat.

9. Snažit být co nejmíň dokonalá a co nejvíc svá. 

10. Přestanu chtít pořád vše vědět, hlavně pravdu.

11. Po střední někam odcestovat.

12. Kdykoli si přece jen začnu myslet, že potřebuju nové oblečení, koupím si knihu.

13. Budu ta, co inspiruje, ne ta, co inspiraci vyhledává.

14. Konečně se objednám na čínskou masáž.

15. Nechám si udělat další tetování. ( To mému životu nijak nepomůže, ale je to další můj sen).

16. Přestěhuju se do Prahy.

17. Přestanu se vším, co mě nebaví.

18. Přestanu u všeho vymýšlet důvody proti a naopak začnu hledat pro.

19. Začnu s paleo stravou. ( Až po dlouhém oplakání dobrot, kterých se vzdám).

20. Přestanu nadávat. A když už si na něco přece jen zastěžuju, vymyslím k tomu 5 dobrých věcí.

21. Začnu nosit volnější oblečení. Uplost mě začíná deprimovat.

22. Začnu si věřit.

23. Přestanu lpět na povrchnostech.

24. Přes prázdniny dopíšu knihu.


neděle 5. dubna 2015

SLUNCE V DUŠI.

víkend plný skvělých filmů jako například Vlasy a Osvícení.nejlepší palačinka s jahodami a nutelou upravená do zelena. zvláštně upravené fotky mraků. nepsání velkých písmen na začátcích vět. výlet do Olomouce. plno slunce, větru a sněhu. pomalu začínající balení věcí do nového bytu. uklízení, vyházení a znovu uklízení věci po celém pokoji. kupa zelených čajů a pořádsenedařícíse snaha jíst zdravě. nákupy v secondhandech a konečně doručené knihy z pražského antikvariátu. vytváření domácích kuchařek. sledování Vyprávěj. vymyšlení skvělého jména pro mou budoucí kavárnu následované plno starostmi o budoucnost. nechuť vracet se zpátky do školy. plánování začít běhat a cvičit nahrazované mou leností. stěžování si, že nemám tolik peněz. když už je konečně mám, utratit je ve Starbucks. líp bych asi tyto prázdninové dny nepopsala. vpouštím si do života trochu radosti. a je úžasné.







středa 4. února 2015

SEM A ZASE ZPÁTKY

Poslední dobou chodím pořád od něčeho k něčemu. Mé dny jsou plné pití čajů, seriálů, nemocí, snů a přání do budoucna, plánování nového bytu a odhodlávání se. První odhodlání? Konečně jsem vytáhla z knihovny Janu Eyrovou, kterou jsem si před několika lety slíbila přečíst. Držte mi palce. Čtení miluju, jen mi dělá problém zůstat až do konce u stejné knihy. Vždyť je jich tolik úžasných, nevím, kterou dřív!

Chtěla bych sem ještě přidat nějaké ty splněnené sny. Pekli jsme apple pie a vytáhla jsem si máminu starou kytaru, na kterou se zatím učím Green day. Taky jsem si ostříhala vlasy, sama. Ten pocit je osvobozující, jen je škoda, že mi nesluší tolik, jak bych si přála.


A dnešní šťastná chvilka? Můj nejbližší našel v Brně anglickou hospůdku. Plány na víkend jsou jasné)!









 Tereza